GastroTrend

GastroTrend - odborný portál pro gastronomii
Dnes je 19.03.2024, svátek má Josef
GastroTrend

banner

 

RUBRIKY/ČLÁNKY » KÁVA, ČAJ

Pět čajů, které byste měli ochutnat

 

 

ilustracni fotoChcete vidět, jak se sbírají čajové lístky? Nebo vám stačí posadit se jako kdysi britští plantážníci v Dárdžilingu a nechat si nalít zlatavý mok přímo u zdroje? Vydejte se na cesty za čajem či alespoň ochutnejte to nejlepší, co svět v českých čajovnách nabízí. Vybrali jsme pět oblastí světa, kde se pěstují ty nejlahodnější čaje dneška.

 


Česko je zvláštní. Ačkoli tu v přírodě neroste jediný čajový keř a pro mnohé z nás byl dlouho absolutní špičkou čaj Pigi, který měl - na rozdíl od krabiček s pojmenováním "čínský", "cejlonský" či "indický" čaj - alespoň jméno, po roce 1989 se v Česku s čajovnami doslova roztrhl pytel. Je jich tu ve srovnání s ostatními "nečajovými" zeměmi skutečně mnoho a mají co nabídnout. Jenomže - jak si jako začátečník vybrat?


Oslovili jsme třicet majitelů čajoven a milců čaje napříč celou zemí s otázkou: Kterých pět čajů by měl člověk ochutnat, aby vůbec nahlédl do čajového království? Většina odpověděla s výhradou, že jde o silně individuální záležitost.


"Těžko doporučit čaj, když jsem vám ani neviděl do očí... Čajů je mnoho, a já vás neznám," napsal například Michal Pavelka z Čajovny jedna báseň v Praze.


Marek Toman z čajovny Wabi v Olomouci zase radí všem, kdo chtějí opravdu začít pít čaj: "Přestaňte ho sladit. Vybírejte podle nálady a citu. Nepijte čaj ve spěchu, ale věnujte mu pozornost, odvděčí se vám."


Znalec z olomoucké čajovny ještě dodává: "Pít čaj je totiž jako jít nevyšlapanou cestou. Pokud bych vám udělal dle mého mínění nejlepší čaj, možná že byste se jen ušklíbli a řekli, že je to spařená sláma. Že pijete jeden z nejlepších čajů na světě za neuvěřitelnou cenu, byste asi těžko věřili. Jinak řečeno, k tomu, aby člověk dokázal čaj opravdu ocenit, je třeba se k němu propít."


Navzdory nechuti sestavovat jakékoli čajové žebříčky, kterou projevili všichni oslovení, z naší ankety jednoznačně vzešlo pět čajových oblastí. Pět míst na Zemi, která produkují takový čaj, že byste se prostě neměli splést.

 


DÁRDŽILING: ŠAMPAŇSKÉ Z ČAJOVÉ ZAHRADY


Tyto čaje rostou na nejvýše položených plantážích na světě, tedy v jedněch z nejdrsnějších podmínek pro život, a snad právě proto v sobě čajový keřík musí najít skryté rezervy, být živý nejen z jasu slunce, ale i tajemné síly chladné mlhy, musí vytvořit houževnaté a silné kořeny směrem dolů, a pak i krásně voní... směrem nahoru," zdůvodnil svou volbu Michal Pavelka z Čajovny jedna báseň. Mezi pětici top oblastí zařadili indické podhůří Himálaje téměř všichni oslovení znalci.


Určující pro kvalitu proslulého černého dárdžilinského čaje je tamní mimořádné klima. Dnes se sklízí ročně přibližně 15 tisíc tun čaje z asi osmdesáti plantáží. Vzhledem k nadmořské výšce a monzunovému klimatu jsou období sběru krátká, rozlišují se však tři hlavní sklizně: první, druhý, třetí sběr (First, Second, Third Flush).


První plantáže, jimž se tu říká čajové zahrady, založili v Dárdžilingu (Darjeeling) Britové kolem roku 1847. Tedy v době, kdy byla v Anglii na vzestupu čajová horečka a poptávka po čajových lístcích rostla. A s tím rostl i význam města, které bylo pro své příjemné klima původně míněno jako rekreační středisko pro britské důstojníky. Jenomže se tu začalo dařit čaji a z Dárdžilingu se stala Mekka milovníků čaje.


"Dárdžiling dnes, to je město rozhozené po úbočích hřebene, jsou tu také slumy. Když zaprší, sračky tečou i do plantáží," nebere si servítky Zdeněk Thoma, fotograf, cestovatel a spoluautor výpravné knihy Příběh čaje.


Stotisícové město na hřebenu hor podle něj praská ve švech. "Samozřejmě a naštěstí ty lepší sorty čaje rostou v dostatečné vzdálenosti od města. Určitě nepochybil ten, kdo dárdžilinský čaj nazval šampaňským mezi čaji."


Za nejlepší považuje Zdeněk Thoma čaj z plantáže Thurbo na hranici s Nepálem. Ačkoli si dárdžilinský čaj doma rád udělá, když ho chtěl ochutnat přímo na místě, přišlo zklamání.


"Žádné romantické čajovny v Dárdžilingu nejsou, jen normální restaurace," vypráví. "Dobrý čaj se tu nedá ani koupit. Veškerá úroda ze zpracovatelských závodů totiž musí nejdříve do Kalkaty, kde zkušení ochutnávači přidělí čajovým lístkům jakostní třídu. Nejlepší sorty jdou do světa, do Dárdžilingu se vrací jen průměrný či podprůměrný čaj."


S rozporuplným hodnocením Dárdžilingu a okolí souhlasí i spolumajitel a zakladatel sítě Dobrých čajoven Aleš Juřina. Ačkoli má své pobočky už i v USA, v Dárdžilingu vyšla jeho snaha otevřít tu skutečnou čajovnu naprázdno.


"Náš partner, majitel čajové zahrady, byl z Kalkaty. Místní se proti Kalkatě ostře vymezují. Nakonec zahradu vydrancovali a rodina emigrovala do USA," vypráví Aleš Juřina a vysvětluje, že právě politická nestabilita a fakt, že místní se s čajem nikdy zcela neztotožnili, činí z Dárdžilingu místo, které čajomilcům přivodí spíše zklamání. "Místní čaj nezajímá, nejraději by to vyklučili a zasadili tady rýži. Dárdžiling žije ze svého jména, naštěstí jsou majitelé zahrad čajoví fandové. Ale okolní poměry jsou tristní," říká Juřina.


Přes to všechno tato Mekka čaje stále stojí za návštěvu. Když pro nic jiného, tak pro překrásné výhledy na himálajské vrcholy s osmitisícovkou Kančendžengou v čele a nekonečnými čajovými zahradami v popředí.


"Na Kančendžengu jsem se díval přímo z hotelu Planters Club, v kterém jsem letos bydlel," vypráví Aleš Juřina. "Hotel je krásná koloniální budova, bývalý klub plantážníků."


Pod Vyhlídkovým vrchem stojí další koloniální stavba, hotel Windamere. Podle Zdeňka Thomy stojí za to, vychutnat si čaj právě tady, i když... "Hotel má prima atmosféru a v hale u krbu se podává čaj o páté. Přinesou ho dokonce lidé v krojích. Bohužel jde ale o čaj pytlíkový."

 


Co nevynechat v Dárdžilingu


Samozřejmostí by měla být prohlídka zdejších čajových plantáží a fabrik (jednou z nich je např. Happy Valley). Oblíbený je výstup na Tygří kopec, odkud je krásný výhled na východ Slunce nad východním Himálajem. V okolí města je řada klášterů zvaných gompa. V Dárdžilingu lze získat povolení ke vstupu do nedalekého státu Sikkim, který je možné odtud navštívit. V nabídce místních cestovek jsou nejen himálajské treky, ale také raft na řekách Rangeet a Tista.


Velkou turistickou atrakcí byl vláček, který jezdil do Dárdžilingu z údolí. Podle Aleše Juřiny z Dobré čajovny je nyní část trati zavalená sesuvy, a tak je mimo provoz.

 


Tipy na přípravu


Dárdžiling
Většinou se připravuje jen jeden nálev, a to po velmi rychlém spaření horkou vodou. (čajovna Cherubín)


Tři lžičky spařím půl litrem vroucí vody do předem vyhřáté konvice a nechám ho 3-4 minuty louhovat. Doba louhování záleží na sběru: First Flush louhuji kratší dobu, Second Flush delší. Po tomto indickém čaji se nálada zlepší a tělo začíná lépe fungovat. (čajovna U zlatého kohouta)


Hrstku čaje vložíme do vyhřáté konvice (0,4 l). Čaj zalijeme právě vroucí vodou a máčíme nejdéle tři minuty. Poté přes sítko slijeme do vyhřátých šálků. Doporučujeme pití bez přísad. (Dobrá čajovna)

 


ilustracni fotoČÍNA: DRAČÍ STUDNA NA HORKÉ PÁNVI


V Číně se čaj pije pět tisíc let - čajová kultura je tam tak silná, že ji nezlikvidoval ani Mao," uvádí povídání o čínském čaji Aleš Juřina, spolumajitel Dobrých čajoven.

 


Za čajem do říše středu putoval mnohokrát a stejně jako další cestovatelé si nemohl nevšimnout neobvyklého způsobu popíjení tohoto moku: dříve v zavařovačkách, dnes už v umělohmotných lahvích s víčkem a sítkem, každopádně Číňané se s čajem nemazlí. Ráno hodí do lahve hrst čajových lístků a vyrazí do práce nebo na dvoudenní cestu vlakem. Během dne, dvou či tří donekonečna hrstičku louhují.


"No vidíte, už to, že je horká voda na zalití všude k dispozici, že se o ni zdarma dělí, je hezké a svědčí to o čajové kultuře," přesvědčuje Aleš Juřina a dodává: "Ten čaj je velmi kvalitní, jinak by nešel tolikrát zalít."


Na stranu čínského čaje se staví i Milan Dřímal, majitel čajovny Bílý jeřáb v Praze na Smíchově: "Číňané pijí to kvalitní, to horší vyvážejí. Proto můžou zalívat do aleluja..."


Mezi pětici čínských top čajů rozhodně patří ten s poetickým názvem Dračí studna (Lung Ťing, Long Jing, Longjing, Lung Ching), často označovaný za nejlepší čínský čaj vůbec. Vyznačuje se zvláštním tvarováním listů do plochých, jeden až dva centimetry dlouhých a hladkých šupinek světle až tmavě zelené barvy. Usušené čerstvé lístky si zachovávají lesk a lehce sladkou bylinkovou vůni. Nejlepší sorty, obsahující pouze pupen s jedním přilehlým lístkem, se zpracovávají výhradně ručně ve velkých vyhřívaných pánvích. Pro své nesporné ochlazující účinky se doporučuje pít především v horkých letních dnech.


Tento zelený čaj se pěstuje v nádherné krajině v provincii Če-ťiang (Zhejiang) nedaleko proslulého Západního jezera. Centrem oblasti a městem, které byste při návštěvě této provincie neměli opomenout, je Chang-čou (Hangzhou).


Zdeňku Thomovi učarovalo natolik, že prý v jeho mnohých zahradách úplně zapomněl na čaj. Aleš Juřina nikoli, po typických zelených spirálkách čaje Dračí studna se pídil i tady. "Do velké čajové fabriky se tady těžko dostanete, ale půjčte si ve městě kolo," doporučuje čajomilec z Dobré čajovny. "Dostanete se lehko do oblasti, kde se tento čaj pěstuje, přímo do vesnice Long Ťing. Zvlášť na jaře se pokocháte spoustou čajových zahrádek a uvidíte, jak se čaj vyrábí."


Čaj Dračí studna je totiž zploštělý a trochu slisovaný, čehož se docílí jeho ručním tvarováním na horkých pánvích podobných známým wok.


"Člověk rukou namačkává čajové lístky na boky pánve," přibližuje své zkušenosti Juřina a přidává ještě "nečajový" tip na výlet: "Chang-čou je kanálem spojené se sto kilometrů vzdáleným městem Su-šou (Suzhou). Překrásný je noční přejezd lodí."

 


Co nevynechat v okolí Západního jezera


Připravte se na spoustu výletníků, návštěvu Chang-čou považují Číňané za svou povinnost. Je tu pro ně připravena řada výletů, především různě dlouhých plaveb po jezeře. Nevynechejte při nich botanické zahrady rozkládající se na západním břehu. Chrám Lingyin je nejslavnějším posvátným místem Chang-čou, naproti se ve skalách Feilai Feng nachází síť jeskyní a buddhistických soch.


Rozhodně byste neměli minout Tygří pramen, jenž úzce souvisí s legendou, která se váže k čaji Dračí studna.

 


ilustracni fotoTipy na přípravu


Dračí studna
Čaj připravujeme do půllitrové konvičky, kam nasypeme 2 čajové lžičky čaje a zalijeme půl litrem vody ohřáté na 80 stupňů. Po jedné minutě vodu slijeme přes sítko či papírový filtr do servírovací konvičky. Druhý nálev připravujeme stejným způsobem, u třetího prodloužíme dobu louhování na dvě minuty, u čtvrtého na čtyři a tak dále vždy na dvojnásobek. Z takto kvalitního čaje lze připravit minimálně sedm nálevů. (Nebeská čajovna na dvorku, Plzeň)


Víte, že...


Lahodné vlastnosti čaje Dračí studna se prý znásobí, pokud se k jeho přípravě použije čerstvá voda ze zázračného Tygřího pramene, který se nachází nedaleko vesnice Dračí studna (Long Ťing). Pověst říká, že v době velkého sucha všichni lidé prosili božstva o déšť a činil tak i poustevník žijící ve skalách nad vesnicí. Když už všichni propadali zoufalství, spatřil poustevník dva tygry. Zastavili se a zařvali tak, že skála, u které poustevník meditoval, pukla. Z průrvy pak vytryskl průzračný pramen vody.

 

 


ČÍNA: PU-ER, PODRÁŽKA NA BOTĚ PRO FAJNŠMEKRY


Kůže či podrážka na botě, případně stará chalupa - tak prý může laikům chutnat čaj z rodiny pu-er (pu-erh, pchu-er). Znalci naopak hodnotí tento tmavý nebo zelený, dodatečně oxidovaný čaj velmi vysoko. Podle Michala Pavelky je "fajnšmekry nejoblíbenější, ale nekonečná chuť této delikatesy si žádá už trochu proškolenější jazýček".


Pu-er se vyrábí z velkolisté odrůdy čajovníku čínského. Je charakteristický nejen tím, že bývá slisovaný, ale také velikostí listů. A do třetice - je to čaj, který časem neztrácí, ale získává. Základní materiál pro pu-er je v podstatě zelený čaj - polotovar, který by měl být zpracován sušením na slunci a jehož oxidace by měla být přerušena zahříváním lístků na kovové pánvi. Čaj je poté lisován do nejrůznějších tvarů: koláče, cihly, hnízda, přičemž je ještě napařován. Výsledný produkt léty dozrává, podobně jako třeba víno. Neplatí tedy u něj to, co u jiných druhů čaje, a sice čím čerstvější, tím lepší. Při dlouhém skladování totiž pu-er pomalu oxiduje a získává své osobité aroma a chuť. Rozlišuje se zelený a tmavý pu-er. Má mnoho dnes už dokázaných léčivých účinků, především čistí játra, krev, střeva, snižuje hladinu cholesterolu nebo léčí průjem.


Co se čajů týče, a pu-erů zvláště, jeden z nejproškolenějších i nejmlsnějších jazyků vlastní Milan Dřímal z čajovny Bílý jeřáb. Za pu-ery se neváhá vydat až do jihočínské provincie Jün-nan (Yunnan).


Tady, v blízkosti Šesti čajových hor, leží město Pchu-er (Puerh), jež dalo tomuto tajemnému čaji jméno a kam se dodnes sváží většina produkce. S čajem se zde obchoduje už od dob dynastie Tchang (618-907), ovšem moderní svět objevil tento většinou slisovaný čaj vlastně nedávno. A Češi?


"Než jsme se v roce 2009 s kamarádem vypravili do Jün-nanu, pil se u nás pu-er... no, takové bahýnko," vzpomíná Milan Dřímal a ukazuje fotografie vysokých čajových stromů.


"To jsou gušu, staré čajovníky. Buď z prastarých zahrad, nebo jde o skutečně divoce rostoucí čaj," říká muž, který má v nabídce své čajovny i lístky z tisíc let starých čajovníků. Samozřejmě tomu odpovídá cena. Cena jednoho svazečku začíná na 800 korunách. "V té úplně top formě se dokonce řeší, jestli si pod takovým gušu smíte uhrabat cestičku, aby se nenarušil biotop," tvrdí Dřímal.


Pro milovníky čaje bude pohled na česačku v koruně prastarého stromu jistě nezapomenutelným zážitkem. Komu se tak daleko nechce, může staré čajovníky ochutnat v Bílém jeřábu. Mám zvláštní pocit, když mi Milan Dřímal takový čaj nalévá. "Je to něžňoučká, ale rozhodně ne slabá věc," komentuje jej s láskou.

 


Tipy na přípravu


Pu-er
Tyto čaje vydrží mnoho nálevů, pro přípravu je tedy vhodné použít nádobí o malém objemu (asi 1 dcl). Na takovéto množství doporučujeme 4-5 g čaje zalívat přímo vroucí vodou. Louhovat krátce, asi do 15 vteřin. Čaj není nutno proplachovat. (čajovna Bílý jeřáb)

 


Co nevynechat


Tropická botanická zahrada v Menglunu v jižní části provincie Jün-nan, která patří pod Čínskou akademii věd, pěstuje na 900 hektarech více než deset tisíc druhů tropických rostlin.

 


JAPONSKO: OČA KA KÓČA


Setkání s čajem má v Japonsku mnoho podob," zapsal si při cestách po Japonsku Zdeněk Thoma do deníku.


"Chci si dát čaj v restauraci. Úslužně se mne zeptají: "Oča ka kóča? - Zelený, nebo černý?" což doslova znamená: "Ctihodný čaj, nebo červený čaj?" Když zvolím červený, vím, na čem budu: standardní konvička, obyčejný šálek tovární výroby, čajový sáček z dovozu s anglickou směsí, balený cukr s reklamou. Naproti tomu zelený čaj mi přinese velkolepější zážitek. Šálek nebo miska mohou být nečekaně krásné. Žádné ouško. Celou dlaní objímám drsný povrch. Voním k horkému nápoji, přikládám ke rtům, srkám..."


Zdeněk Thoma doporučuje dopřát si tento zážitek v městečku Udži (Uji) nedaleko Kjóta. Bývá označováno za kolébku čajové kultury v Japonsku a zdejší plantáže pocházejí už z 10. a 11. století. Dnes odtud sice pocházejí pouhá tři procenta japonských čajů, zato ovšem vynikající kvality. Platí to i pro zelený čaj senča (sencha), jejž radí ochutnat všichni čajoví znalci.
Senča se vyznačuje až dva centimetry dlouhými zelenými lístky ve tvaru plochých jehliček. Vyrábí se v různých oblastech Japonska v nesčetně kvalitativních druzích. Oxidace je u něj zastavována napařováním.


V Udži, které se postupně stalo výletním městem, složeným z úpravných jednopatrových domků, čajem a z čaje žijí. "Všechno je tam takové pěkňounké," pochvaluje si Zdeněk Thoma a radí zajít do tamějšího muzea, v jehož síni se můžete podívat na obřad čaje.

 


Tipy na přípravu


Senča
Dvě až čtyři lžičky čaje senča zalijte čtvrt litrem vody o teplotě 60-70 °C, přičemž chladnější voda dává vyniknout spíše hladké, sladce travnaté chuti, teplejší nabízí trochu ostřejší, natrpklé akcenty. Louhujeme tři až čtyři minuty. Kvalitní senča vydá alespoň na tři nálevy. (Zdeněk Thoma - Příběh čaje)

 


Co nevynechat


Cestou do Udži se určitě zastavte v bývalém císařském městě Kjóto. Malebné kopce obklopující město ze severu, západu a východu byly považovány za "přírodní opevnění" města. Dodnes ve městě stojí více než 1600 buddhistických chrámů a 270 šintoistických svatyní. Kjóto také proslavily gejši, které ve zdejších luxusních čajovnách dodnes baví solventní pány.

 


TCHAJ-WAN: DRAŽŠÍ, ALE INTENZIVNĚJŠÍ ČÍNA


Formosa Bai Hao je vonný oolong z Tchaj-wanu, známý též pod názvem Oriental Beauty či Kráska Východu. Mezi českými čajomilci je velmi oblíbený, mezi pětici nejlepších čajů ho zařadili téměř všichni. Sklízí se jen jednou ročně v několika málo lokalitách na severu ostrova. Je oxidován na 50 - 70 %, což ho přibližuje černým čajům. Má nezavinuté či volně tvarované lístky hnědé až rezavohnědé barvy a velké množství stříbřitě ochmýřených výhonků.


Tchajwanští pěstitelé čaje jsou prý ti nejbohatší na světě. "Lidi, které jsem v souvislosti s čajem potkal na Tchaj-wanu, jsou finančně a společensky velmi vysoko," vzpomíná Milan Dřímal. "Tchajwanské oolongy mám moc rád, je to paráda. Navíc je vozím od lidí, které znám. A jsou to i přes své bohatství a postavení velmi duchovní lidé," dodává čajovník z Bílého jeřábu.


Na Tchaj-wan nedá dopustit ani Aleš Juřina, majitel nejrozsáhlejší sítě čajoven v Česku. "Krásné místo je vesnice Luku pod Zamrzlým vrcholkem (Tung Ting), což je zároveň název jednoho z nejvýznamnějších tchajwanských čajů," říká ve své Dobré čajovně.


ilustracni foto"V okolí vesnice najdete na čtyři tisíce místních malopěstitelů. Jednou za rok, na přelomu dubna a května, dělají soutěž o nejlepší čaj, je to takový festival. Všechny čaje se roztřídí do šesti kategorií a porota jim přiřadí jeden až šest květinových "bodů". Rozdíly jsou obrovské. Zatímco deset deka jednokvětinkového čaje pořídíte asi za padesát korun, stejné množství šestikvětinkového vyjde na padesát tisíc korun," vysvětluje Juřina. Zároveň ovšem uklidňuje: "Ale vy to stejně nepoznáte, protože pořád je to výborný čaj."


O Tchaj-wanu, jehož většinu obyvatel dnes tvoří Číňané, kteří z pevninské Číny odešli s někdejším prezidentem Čankajškem, se říká, že je to malá, ale intenzivnější Čína. Zatímco totiž v té původní najezdíte tisíce kilometrů, a stejně ji nikdy celou nepoznáte, nevelký ostrov přejedete prakticky za den dva. "Jsou tam hory, tropické pláže, stará města..." chválí Aleš Juřina.


Rovněž Milan Dřímal by prý poslal každého zájemce o cesty za čajem právě na Tchaj-wan: "Je tam skutečně hodně čajoven. Čaj je skoro všude, nádherné plantáže v horách, tradice se tam drží víc než v Číně. Mám to tam rád, protože je tam opravdu pořád jaro." Není důvod mu nevěřit, vždyť ostrov se původně nazýval Formosa - Překrásný.

 


Víte, že...


Pěstování čaje nemá na Tchaj-wanu příliš dlouhou tradici, rozkvět čajového průmyslu tu nastal až v polovině 19. století. Velkou milovnicí tchajwanských oolongů byla francouzská šansoniérka Edith Piaf. Ročně prý spotřebovala až dvanáct kilogramů lístků těchto čajů.

 


Tipy na přípravu


Kráska východu
U těchto čajů se doporučuje tzv. kung-fu příprava. Tchajwanci tyto oolongy zalévají vroucí vodou. Velmi zjednodušeně lze kung-fu rituál popsat takto: Lístečky čaje se zhruba z třetiny zaplní malá až miniaturní konvička. Zalijí se vodou o teplotě asi 95 stupňů, ta se však okamžitě vylije, většinou na podnos s otvory umožňujícími odtok vody. Pak se konvička znovu zalije a čaj se rozlije do připravených šálečků.

 


To vše se opakuje tak dlouho, dokud nektar neztratí svou vyváženou chuť.

 


Co nevynechat


Zkuste se na jedno víkendové odpoledne stát Číňanem z Tchaj-wanu, radí Aleš Juřina. Nad hlavním městem Tchajpej se tyčí Čajová hora s čajovými zahradami a mnohými čajovnami. Místní sem jezdí na svérázné čajové pikniky - zakoupí si čaj, obchodník jim zapůjčí čajové nádobí a lidé si svůj čaj sami uvaří. U toho hrají karty, čtou, baví se, relaxují.
Za tchajwanskými oolongy se můžete vydat do centrální části ostrovních hor. V pohoří Alishan se pěstuje stejnojmenný oolong a celá oblast je dnes velmi turistická.

 


Kam zajít na kvalitní čaj


Dobrá čajovna
Václavské náměstí 14, Praha


Bílý jeřáb
Štefánikova 51, Praha 5


Čajovna Amana
Záhořanského 6, Praha 2


Čajovna Ve věži
Na Výšinách 1, Praha 7


Čajový klub Cha dao
Jeruzalémská 956/10, Praha 1


Čajovna U Džoudyho
Jugoslávská 7/670, Praha 2


Čajovna U Kohouta
Michalská 3, Praha 1


Čajovna jedna báseň
Po Nuselskými schody, Praha 2


Čajovna Daruma
Na Moráni 11, Praha 2


Čajovna Ryba na ruby
Mánesova 87, Praha 2


Čajovna U Davida
Krále Jiřího 35, Karlovy Vary


Čajovna v muzeu
Jiráskova 9, Litomyšl


Malá čajovna
Varšavská 754, Ústí nad Labem


Čarovná čajovna
17. listopadu 691/2, Šumperk


Čajovna Archa
Husova 2, Nový Jičín


Čajovna Scivias
Náměstí Zachariáše z Hradce 39, Telč


Čajovna Wabi
Šemberova 64/13, Olomouc


Nebeská čajovna na dvorku
Sady Pětatřicátníků 39, Plzeň


Čajovna u pana Oldy
Budovcovo nábřeží 63, Hlinsko


Knihkupectví a čajovna Kuba & Pařízek
Masarykovo nám. 21, Jihlava


Čajovna u Sýkorova mostu
28. října 2, Ostrava


Literární čajovna Hermanna Ungara
Zborovská 9, Boskovice


Čajovna U Poutníka
Rokytanského 65, Hradec Králové

 


Čajová bible
Příběh čaje a rodiny Thomových


Bezmála čtyřsetstránková výpravná publikace Příběh čaje je rodinným dílem. Část života na ní "nechala" publicistka Soňa Thomová, její manžel, fotograf a cestovatel Zdeněk Thoma, a jejich syn Michal.

 


Koho napadlo zmapovat příběh čaje?


Soňa: Byl to Zdeňkův nápad, cestoval po Asii a pil čaj.
Zdeněk: Čaj tě tam provází na každém kroku. Je to osvěžující, na pivo nemáš chuť, voda často není nezávadná. Dostal jsem nápad, že by o čaji byla zajímavá kniha. Pořád jsem o tom mluvil a mluvil...
Soňa: Až mě to přestalo bavit, sedla jsem a napsala první kapitolu o Číně. Nakonec jsme to psali tři roky.

 


Jaký je váš nejsilnější čajový zážitek?


Soňa: Nejsilnější zážitky s čajem mám doma. Děláme si čaj o páté, hrajeme u toho šachy, na to se vždy moc těším. A nejhorší zážitek mě čekal v tibetském chrámu...
Zdeněk: Všude to tam mají předpřipravené v termoskách, jenom máznou jačí máslo na hrnek. Je to osvěžující, výborné, jen si člověk nesmí představovat, že pije čaj. Je to taková ošklivá polívka.
Soňa: Pamatuješ na Cejlon, Zdendo?
Zdeněk: Jo, s výhledem na plantáže...
Soňa: Pili jsme tam čaj právě sklizený, tři dny předtím byl ještě na keříčkách.

 


Jak se vám podařilo "zbláznit" do projektu i syna?


Zdeněk: Už od jeho čtrnácti patnácti let jsem ho bral s sebou na cesty. Do Barmy, Kambodži... ale pravda, tam není čaj moc dominantní.
Soňa: Možná on přivedl nakonec k čaji nás. Jako mladý hodně psal (ceněné jsou jeho sci-fi a fantasy povídky - pozn. red.) a pil u toho čaj, aby vydržel dlouho vzhůru. Úplně propadl alchymii čaje, jak dlouho co louhovat a podobně.
Zdeněk: Věděl a dodnes ví o technologii mnohem víc než my.
Soňa: Nám stačí šálek dobrého čaje. Zajímá nás spíše tisíciletá historie a kultura čaje, která ovlivnila velkou část asijského subkontinentu.

 

 

Zdroj: www.ihned.cz

 

 

 
zpětzpět  tisktisk  poslat e-mailem

Autor: Jana Patková
02.11.2011 - 09:45:53

KÁVA, ČAJ
REKLAMA

banner

Nejčtenější články

18.06.2010 - Španělský hotelový řetězec zbrojí v Česku na další expanzi

NH Hotels otevřel dva hotely v Praze a Olomouci, další ...

12.03.2009 - Dynybyl Hot Cup 2009

V honosném hotelu Art Deco Imperiál, z jehož zdí dýchá ...

05.03.2010 - Se šéfkuchařem u řezníka

Jak vybrat co nejlepší maso, který kus hovězího se bude ...

21.01.2010 - Speciální a neobvyklá piva české provenience

Přes určitý pokles v posledním roce stále platí, že Česká republika ...

12.11.2008 - Čaj

V jedné čínské legendě, Shen Nung, legendární čínský císař seděl ...

všechny nejčtenější články

REKLAMA

GastroTrend na e-mail

Přejete si zdarma zasílat novinky, články či zpravodajství GastroTrendu na Váš e-mail? Vyplňte, prosím, následující údaje.

(zasílání lze kdykoliv odhlásit)


Jméno:
Příjmení:
E-mail:
 
Copyright © 2008 - 2024 LEONN promotion s.r.o. | Publikování obsahu bez písemného souhlasu vydavatele je zakázáno.